Napsali o nás

Břeclav uspoří v následujících deseti letech na energiích nejméně 36 milionů korun díky modernizaci zimního stadionu, 4 základních škol a 3 budov městského úřadu a policie. Mimo jiné zde vymění osvětlení, zlepší vytápění či instaluje fotovoltaické panely. Veškeré tyto úspory proběhnou na základě smlouvy města se společností Amper Savings o poskytování energetických služeb s garantovanou úsporou (metoda EPC, tzn. Energy Performance Contracting).

Celý článek si můžete přečíst zde.

Nemocnice Dobřany díky investicím uspoří 42 procent plynu a 36 procent elektřiny.

Obce, města či nemocnice v Plzeňském kraji sází na energetické úspory. Nyní s napětím čekají na zákon o komunitní energetice. Energii, kterou dnes vyrábí s pomocí fotovoltaických panelů na jedné nemovitosti, budou pak totiž moci přeposílat i do jiné budovy. Deset milionů korun ročně by tím měla ušetřit Psychiatrická nemocnice v Dobřanech, která po roce a půl dokončila projekt za více než 332 milionů korun.

Celý článek si můžete přečíst zde.

Investice v tuzemském zdravotnictví směřovaly v posledních letech hlavně do zdravotnické techniky. Lékaři tak nezřídka pracují a pacienti se léčí na špičkových přístrojích, které se však nacházejí v morálně zastaralých budovách. A to i energeticky.

Právě proto se takzvané EPC projekty s garantovaným snížením energetické spotřeby zaměřují především na zdravotnická zařízení. Modernizaci nyní připravuje i Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně (FNUSA). Zakázka se však svým rozsahem z dosavadních projektů vymyká. Komplexní energetická obnova nemocničních areálů přijde téměř na jednu miliardu korun.

Celý článek si můžete přečíst zde.

I přestože loni Česko bravurně zvládlo odstřihnutí od ruského plynu a situace na trhu s energiemi vypadá pro podniky i domácnosti z pohledu cen více než příznivě, oslavy je ještě třeba raději odložit.
I letos nás totiž čeká náročnější rok.

„Podle všeho bychom měli další zimu opět zvládnout, ale bude to vyžadovat všechny kroky, které děláme teď,“ říká zakladatel a šéf skupiny Amper Jan Palaščák v dalším Forbes Byznys podcastu. „Určitě si ale musíme zvykat na nové cenové hladiny energií,“ dodává.

Čerstvě čtyřicetiletý podnikatel už čtvrtým rokem buduje skupinu Amper, které vedle dceřinek Amper Savings nebo Amper Meteo postupně vyrůstají další byznysové nohy. V současnosti například investuje do výstavby fotovoltaických elektráren v Polsku.

„V Polsku vše běží podle plánu. Právě tam dokončujeme první megawatty a nepochybně se tam dostaneme na desítky megawattů,“ říká Palaščák k rozestavěným projektům za zhruba dvacet milionů eur.
Jak se po odstřihnutí od ruského plynu změní plynárenská soustava v Evropě? Jaké má Jan Palaščák další plány se svou skupinou Amper? A jak se daří jeho projektu CO2IN, kterým chce prostřednictvím tokenů bránit emisím skleníkových plynů do ovzduší? To vše se doslechnete v aktuálním Forbes Byznys podcastu.

Podcast si můžete poslechnout zde.

Teploty pod bodem mrazu přiměly Čechy více topit. Spotřeba plynu se v minulém týdnu meziročně zvýšila o necelou desetinu. V případě elektřiny byl nárůst ve spotřebě téměř sedmiprocentní. Ukazují to data společnosti Amper Meteo, která spotřebu energií v Česku v kontextu počasí dlouhodobě sleduje.

První skutečně chladné období v době energetické krize mají Češi za sebou. Minulý týden dorazily do Česka mrazivé teploty, které vedly ke zvýšenému odběru energií. Průměrná teplota vzduchu byla meziročně o 7,6 °C nižší, vychází z dat Amper Meteo.

„To se samozřejmě projevilo na vysoké spotřebě plynu, která byla meziročně o 9,5 procenta vyšší. Hranici spotřeby plynu 400 GWh jsme překonali v pondělí a velice brzy jsme se dostali až na 450 GWh. Spotřebovali jsme tedy více plynu než minulý rok,“ řekl Novinkám analytik Amper Meteo Kamil Rajdl.

Celý článek najdete zde.

Označovat elektřinu za veřejný statek je nebezpečné a dvojnásob to platí, když je to ve jménu energetické bezpečnosti. Proč obhájci elektřiny či tepla jako veřejného statku neoznačí za veřejný statek i plyn? To už by vedlo k zamyšlení, kde se ten plyn vezme a co to bude stát a v jaké měně, napsal v komentáři pro E15.cz zakladatel skupiny Amper Jan Palaščák.

„V Česku se mluví o energetické bezpečnosti dlouho a hodně, ale o skutečnou veřejnou debatu se zatím nikdy nejednalo, zatím to vždy bylo jen předvolávání hesel vlajkonoši a jejich opakování publikem. Energetickou bezpečnost nám mají zajistit nové jaderné bloky, na které budeme čekat 15 až 20 let, než nám je postaví zahraniční dodavatel, ještě nedávno byl objektivním favoritem Rosatom,“ upozornil Palaščák. Celý článek najdete zde.

Domácnosti kvůli drahým energiím i hrozbě, že plynu nebude dostatek, najely na úspornější režim. Z grafů, které Aktuálně.cz sestavilo na základě dat společnosti Amper Meteo, vyplývá, že proti průměru z předchozích pěti let letos skutečně mírně klesá spotřeba elektřiny i plynu. Experti ale upozorňují, že teprve zima ukáže, jak výrazné úspory budou. Čechům totiž stále nahrává neobvykle teplý podzim. Celý článek si můžete přečíst zde.

S plným rozjezdem topné sezony spotřeba energií tradičně stoupla. Přesto je na množství spotřebované energie vidět, že lidé a podniky šetří. V meziročním srovnání je patrný propad.

Češi šetří energiemi i po nástupu topné sezony. Na nižší spotřebě se ale v říjnu podepsaly nejen vysoké ceny, které musí tuzemské domácnosti a firmy za elektřinu a plyn platit, ale také poměrně teplý podzim.

Podle společnosti Amper Meteo, která sleduje údaje o spotřebě elektřiny a plynu, je letošní říjen nejteplejší za posledních pět let. „Meziročně dokonce o 3 °C. Celková spotřeba plynu klesla o 27,1 procenta, ale po očištění o vliv počasí a Počerad (paroplynová elektrárna) dělá úspora již jen 11,5 procenta, což je výrazně méně než v září,“ říká analytik společnosti Amper Meteo Kamil Rajdl.

Celý článek si můžete přečíst zde.

Otálejí se zapnutím topení, méně i svítí. České domácnosti se s příchodem podzimu snaží šetřit na energiích. Jak dlouho jim ale nadšení vydrží, samy netuší. Počasí jim totiž zatím přeje. Před předčasnou euforií z nižší spotřeby varují i odborníci. První data sice naznačují, že lidé na "úsporný režim" najeli, reálný stav nicméně ukážou až první zimní měsíce. Celý článek si můžete přečíst zde.

Už osm měsíců Evropa intenzivně řeší, jak se zbavit energetické závislosti na dodávkách energetických surovin z Ruska. Nahradit je nutné především zemní plyn. Spolu s tím pak země hledají cestu, jak ochránit obyvatele a firmy před strmě rostoucími cenami energií.

“Z hlediska fyzických dodávek a zásob to není špatné. Státy dokázaly rychle zareagovat a jsou v tuto chvíli dostatečně zásobeny a zajištěny. Ještě ale není ukončena práce na dalších zdrojích. Musíme především dostatečně propojit plynovodní síť, abychom využili potenciál neruských zdrojů,” říká Martin Jirušek, odborník na energetickou politiku z Katedry mezinárodních vztahů z Masarykovy univerzity.

Nutnou podmínkou energetické soběstačnosti je kromě zajištění dodávek z neruských zdrojů také tlak na úspory. Evropské vlády je požadují po průmyslu i obyvatelích.

Jan Palaščák, podnikatel v energetice, zakladatel skupiny Amper a Martin Jirušek, odborník na energetickou politiku z Katedry mezinárodních vztahů z Masarykovy univerzity s moderátorkou Seznam Zpráv Marií Bastlovou.

“Bez ruského plynu se už obejdeme. Je to jen otázka nějaké skromnosti a lidé skutečně spoří. Teď jsme dávali dohromady data za září a úspory lidí jsou značné,” říká Jan Palaščák, podnikatel v energetice, zakladatel skupiny Amper a v další odpovědi dodává: “Věřím, že ke změně spotřebitelského chování dojde už trvale a falešné dilema mezi energetickou bezpečností a klimatickou politikou zmizí. Protože šetřit za energie je energeticky bezpečné, pomáhá to klimatu a je to ekonomické. A může to být i cesta, jak udržet průmysl v Evropě.”

Jak Evropa i Česko pokročili v řešení energetické nezávislosti na Rusku? Jak do budoucna změnit trh s energiemi? A jak přistoupit ke strategii RePower EU?

Nejen o tom debatují v dalším dílu podcastu Pod Proudem Jan Palaščák, podnikatel v energetice, zakladatel skupiny Amper a Martin Jirušek, odborník na energetickou politiku z katedry mezinárodních vztahů z Masarykovy univerzity s moderátorkou Seznam Zpráv Marií Bastlovou. Pocast si můžete poslechnout zde.

Už je to téměř jisté. Vláda zastropuje ceny energií pro domácnosti i pro firmy, tento týden má kabinet oznámit detaily, nejpozději do 14 dní pak chce vše schválit. Jaké stropy má vláda zavést?

Hostem Ptám se já byl podnikatel v energetice a majitel skupiny Amper Jan Palaščák.

Evropské státy na mimořádném zasedání evropské rady podpořily debatu o zastropování cen plynu a především se shodly na odebrání mimořádných zisku výrobcům elektřiny a faktickém zastropování cen. Dnes v podvečer se k tématu mimořádně sejde i česká vláda, aby o maximální ceně elektřiny rozhodla.

Opatření má odběratele podržet v době strmého růstu cen energií. Podle ministra průmyslu Jozefa Síkely pocítí občané přijatá opatření nejpozději od začátku ledna 2023. Různá řešení, o kterých budou dnes ministři na schůzi vlády jednat, musí ovšem ještě schválit Sněmovna a Senát.

Podle vyjádření ministrů se má pomoc rozdělit do tří skupin. Kromě podniků to budou ještě domácnosti a veřejný sektor. Vláda také slíbila, že nezastropuje cenu pod výrobními náklady, kdy by výrobcům elektřiny musela hradit ztrátu.

Záznam rozhovoru je k dispozici zde.

V Bruselu dnes budou unijní lídři hledat společné řešení aktuální energetické krize, aby se Evropa vyhnula katastrofickým scénářům před nadcházející zimou. Na stole budou hlavně dva návrhy – vyloučení plynu z trhu s elektřinou a daň z mimořádných zisků. „Já jsem spíš pro iberskou cestu, tedy toho, aby plyn neurčoval cenu na trhu. Je to jednodušší a efektivnější cesta. Nicméně i tak očekávám, že můžeme čekat maximálně nějaký rámec, který jednotlivé státy budou muset naplnit po svém,“ říká zakladatel Skupiny Amper a odborník na energetický trh Jan Palaščák. Celý rozhovor najdete zde.

Rusko přerušilo minulý týden dodávky plynu do Evropy. Podle zakladatele skupiny Amper Jana Palaščáka nastal konec ruského plynu. „Evropa má však slušně naplněné zásobníky, terminály na LNG jsou budovány velmi rychle, bez ruského plynu to zkrátka už půjde,“ říká v korespondenčním rozhovoru pro iDNES.cz.

Celý článek si můžete přečíst zde.

Jan Palaščák je úspěšným podnikatelem v energetice. Vybudoval skupinu Amper, která se dnes zabývá zejména úsporami energií, investicemi do obnovitelných zdrojů, přesnými předpověďmi počasí pro energetiku nebo digitalizací energetiky. V rozhovoru otevřeně hodnotí současné kroky české vlády i plán EU na ochranu spotřebitelů energie. Rozhovor je k dispozici zde.

Ve druhém čtvrtletí pokračoval letošní trend výrazného snižování spotřeby plynu, a to zejména díky domácnostem. Poklesla rovněž spotřeba elektřiny. Co naopak razantně roste, je poptávka po energeticky úsporných projektech obcí, firem i veřejné správy. Uvedla to

Spotřeba plynu v Česku ve druhém čtvrtletí po očištění o vliv počasí meziročně poklesla o 15 procent. Citelný pokles byl zaznamenán v dubnu a také červnu a to vždy o více než 17 procent. Od začátku roku je to tedy pokles o bezmála 12 procent. „Vliv na úspory určitě mělo příznivé počasí, které dovolilo ukončit dříve topnou sezónu. Další významné faktory jsou ale globální, zejména ceny komodit a válka na Ukrajině,“ vysvětlil Kamil Rajdl, analytik společnosti Amper Meteo.

Nemálo ovlivnila tato čísla rovněž výroba elektrické energie v paroplynové elektrárně Počerady. V červnu vyráběla meziročně méně a celkové úspory jsou z pětiny způsobeny právě tímto energetickým zdrojem. Naopak v květnu vyráběla elektrárna meziročně více, což způsobilo, že v tomto měsíci byly celkové úspory menší než například v červnu.

Celý článek si můžete přečíst zde.

S respektem k této vládě je třeba uznat, že férová doba hájení musí být po osmi letech nicnedělání v odstínech tradičního a později moderního populismu delší než sto dnů. Ty už ale uplynuly, i když je počítáme až od zahájení války na Ukrajině. Co vláda udělala kromě schválení dostavby drahých Dukovan? Přes všechno věřím, že je to slušná vláda. Ale musí se nyní zaměřit na následující: spořit energie, všude kde se dá, vypnout ruskou ropu, minimalizovat využití ruského plynu. Celý článek si můžete přečíst zde.

Rozvoj obnovitelných zdrojů v Česku dlouhodobě stagnuje. Poukazuje to na jednu nebezpečnou vlastnost převažujícího českého vztahu k Evropské unii. Dokud se nedomluvíme na cíli, neuděláme ani ťuk. České předsednictví EU nám vzhledem k neklesající spotřebě fosilních paliv z Ruska dává vhodnou příležitost opustit perspektiv cílů a začít změny konečně realizovat. Celý článek si můžete přečíst zde.

Celý článek najdete zde.

Když to dlouhodobě nešlo v Ćesku, začali se tuzemští developeři a investoři zajímat o zelenou energetiku jinde. Solární elektrárny o celkovém výkonu až 250 megawattů postaví v Polsku v příštích třech letech společnost Amper Asset Management, kterou napůl vlastní podnikatelé Jan Palaščák a Jan Ondřich. Pro všechny fotovoltaiky, jež se obejdou bez dotací, už má Amper zajištěné pozemky. A teď pro ně našel i dlouhodobého investora. Je jím vloni vzniklý fond Hydrogen 2 zaměřující se na vodíkové a zelené technologie. 

Celý článek si můžete přečíst zde.

Ruská invaze na Ukrajinu vrhla nové světlo na energetickou závislost Evropy i nastavení a uskutečnitelnost Green Dealu, který jde alespoň v krátkém horizontu stranou. Šíří se obavy z rostoucích cen energií i energetické krize a Evropa hledá rychlá řešení, jak se vymanit ze své závislosti na Rusku. Jaké by měly být v současnosti priority? Čím může Evropa ruské energetické zdroje nahradit? Jakou roli budou hrát obnovitelné zdroje energie a původ energetického zdroje z pohledu bezpečnosti a jak se v důsledku aktuální situace bude pohybovat výsledná cena energií? Nejen na tyto otázky odpovídal v rozhovoru pro Roklen24 Jan Palaščák, podnikatel a šéf energetické skupiny Amper.

V dřívějším rozhovoru pro Seznam zprávy jste uvedl: “Když se válčí, klima jde stranou.” Jak aktuální invaze Ruska na Ukrajinu proměnila podmínky Green Dealu a jeho uskutečnitelnost v kontrastu se současnými potřebami a možnostmi? 

Rozhovor si můžete přečíst zde.

V energetice se pohybuje již 15 let. Je dlouhodobým odpůrcem spekulací na trzích s energiemi. V současnosti se Jan Palaščák věnuje budování skupiny Amper, v níž mimo jiné vyvíjí fintechové energetické start-upy CO2IN či Amper Meteo. V roli poradce je členem klimatické komise hlavního města Prahy, které se nyní potýká s problémy při nákupu energií. „Už je to téměř rok, co začaly dramaticky růst ceny plynu. Kdo neměl nakoupeno 90 až 100 procent budoucí spotřeby dopředu, má dneska velký problém,“ upozorňuje Palaščák.

Celý článek si můžete přečíst zde.

Dlouholetý podnikatel v energetice Jan Palaščák vybudoval alternativního dodavatele energií Amper Market, který jako první přišel s konceptem virtuální elektrárny. Později ho prodal manželům Haně a Jiřímu Písaříkovým do skupiny Bohemia Energy a dnes buduje skupinu Amper zaměřenou na zelené energie.

Prakticky ihned po vtrhnutí ruských vojsk na Ukrajinu začaly zaznívat hlasy, že evropský energetický Green Deal je mrtev. Ačkoli by si to proruští trollové a agenti Kremlu v Evropě jistě přáli, dnes už je jasné, že opak je pravdou.

Klimaticky neutrální energetika bude. Možná dokonce dříve. Nově ale vedle uhlíkové stopy (carbon footprint) musíme začít zohledňovat i stopu bezpečnostní (security footprint). Tedy zjednodušeně řečeno míru naší energetické soběstačnosti. 

V krátkodobém horizontu samozřejmě Putinovo šílenství přinese naší energetice mnohé komplikace. Musíme se přichystat na růst cen, pomoci domácnostem i firmám situaci zvládnout, připravit průmysl na možné výpadky v dodávkách plynu. Budeme muset dočasně sáhnout po již odpískaných zdrojích, jako je uhlí. 

Celý článek si můžet přečíst zde.

Energetickou krizi v Evropě vyvolal ruský prezident Putin cíleně, prohlašuje Jan Palaščák, šéf české společnosti Amper. Podle něj tento tlak dokážeme ustát, i když budeme chvíli pálit uhlí a nosit svetry.

Jan Palaščák je úspěšným podnikatelem v energetice. Vybudoval skupinu Amper, která se dnes zabývá úsporami energie, přesnými předpověďmi počasí pro energetiku nebo investicemi do decentralizovaných zdrojů elektřiny a tepla. V prvním díle rozhovoru rozebíráme, jak se může Česko bránit závislosti na Rusku a jaký bude mít na energetický trh dopad krize v cenách elektřiny a plynu.

Celý článek si můžete přečíst zde.

Růst cen energií dopadl i na podniky. Některé z nich proto investují do vlastních zdrojů energie a dalších úsporných kroků. Ty jim mohou ušetřit i miliony korun ročně.

S rostoucími cenami energií se firmám logicky zvedly i náklady. Obzvlášť u energeticky náročných odvětví tvoří tato položka poměrně podstatnou část rozpočtu. To je mimo jiné i důvodem, proč společnosti investují do energeticky úsporných řešení, jako jsou například solární panely, tepelná čerpadla či úspornější osvětlení.

Vedle strojírenství, skláren či papíren je velkým „žroutem“ energie i provoz hutí. V Třineckých železárnách se proto úsporami energií zabývají dlouhodobě, ale kvůli skokově rostoucím nákladům na energie je pro ně toto téma nyní ještě aktuálnější.

„Využíváme k opětovnému zpracování veškeré hutní plyny a postupně nahrazujeme zastaralá výrobní i nevýrobní zařízení moderními s vyšší energetickou účinností. Jde o úsporu několika stovek MWh, číslo se ale každý rok různí dle objemu investic a konkrétních projektů,“ popisuje Petra Macková Jurásková, tisková mluvčí skupiny Třinecké železárny – Moravia Steel.

V roce 2022 se skupina chystá investovat do různých energeticky úsporných opatření stovky milionů korun. „Plánujeme dokončit instalaci fotovoltaické elektrárny s náklady ve výši 10 milionů korun na nové hale v Tažírně oceli ve Starém Městě. Úspory přinese také plánovaná rozsáhlá modernizace osvětlení výrobních hal v huti za 50 milionů korun v horizontu příštích pěti let,“ uvedla Macková Jurásková.

Instalace úspornějšího osvětlení ale začne již letos. Původní výbojková světla nahradí moderní LED svítilny s inteligentním řízením. „Úspora energie jen výměnou světel dosahuje 70 procent, s dobře zvolenou regulací se podařilo dosáhnout úspory ve výši 84 procent,“ říká Macková Jurásková.

Dalších 170 milionů korun plánuje skupina vložit do modernizace frézovací linky, která rovněž zajistí významné energetické úspory.

Šetřící mantra

Kvůli cenám energií začíná také rozsáhlá výměna osvětlení za LED žárovky i ve všech výrobních halách společnosti Vítkovice Steel. „Je to poměrně velká investice, která sice není do výrobního zařízení, ale pomůže nám snížit spotřebu elektřiny. Ušetří nám ročně zhruba 10 milionů korun, a investice se tak brzy vrátí,“ říká tisková mluvčí společnosti Jana Dronská.

Výše úspor oproti původní spotřebě záleží na tom, co konkrétně si společnost nainstaluje. „V rámci modernizace technologií pro výrobu či distribuci energií, jako kotel, kogenerační jednotka či kompresor, je možno dosáhnout úspor až 40 procent původních nákladů, nejčastěji však okolo 20 procent,“ říká Martin Nádeníček, předseda představenstva společnosti Amper Savings, která se věnuje úsporným řešením pro podniky.

Pokud však zájemce skombinuje vhodná řešení, úspory bude mít o to vyšší. „Pokud jsou součástí modernizace také stavební opatření, například zateplení, pak úspory dosahují až okolo 50 procent původních nákladů,“ dodává Nádeníček. Celý článek si můžete přečíst zde.

Česká společnost Amper Meteo vyvinula systém, který dokáže na základě družicových dat zpřesnit vývoj oblačnosti a tedy i lépe předpovědět výkon solárních elektráren. Projekt ve spolupráci s Ústavem výzkumu globální změny Akademie věd ČR podpořila grantová agentura TA ČR. Celý článek si můžete přečíst zde.

Společnost Amper začátkem listopadu prošla změnou struktury a získala nové partnery (rozhovor vznikal začátkem října, pozn. red.). Mezi hlavní novinky patří rozdělení společnosti na tři samostatné divize, které povedou noví partneři. Jedno mají ale společné a to je šéf skupiny, její zakladatel a majoritní vlastník Jan Palaščák.

Jak vznikal rozhovorRozhovor s Janem Palaščákem byl pořízen začátkem října, kdy sice Bohemia Energy už oznámila ukončení činnosti, ale její majitel Jiří Písařík vystoupil až později. Bylo to také před skončením klimatické konference OSN ve skotském Glasgow.

„Chci vytvořit tým manažerů, který se bude o divize starat. Sám se chci spíše věnovat think-tanku a vybudovat nejchytřejší firmu v Praze pro oblast ochrany klimatu. A rozhodně se budu věnovat dalšímu rozvoji CO2INu,“ říká v rozhovoru pro Peak.cz. Celý rozhovor si můžete přečíst zde.

Podnikatel Jan Palaščák se v poslední době dostal do popředí zájmu v souvislosti s krachem Bohemia Energy, které v minulosti prodal svou společnost Amper Market. Ve čtvrtek před novináři představil novou vizi vlastní skupiny Amper. Zaměří se na udržitelnou energetiku.

„Jsme Amper, jediní v Česku, v Evropě a možná i na světě. A zopakuji to tu ještě patnáctkrát,“ uvedl Palaščák hned v úvodu setkání s novináři, aby bylo jasné, že s Amper Market, kterou prodal před třemi lety skupině Bohemia Energy, nemá jeho skupina Amper nic společného.

Jan Palaščák má s Amperem zaměřeným na zelenou energetiku velké plány. V posledních měsících se firma restartovala a zformovala do tří nových divizí – Aktiva, Služby a Inovace.

„Letos máme obrat i rozvahu kolem tří set milionů korun a v EBITDA kolem šedesáti milionů korun. To je rok nula. Příští rok je rok jedna a v roce čtyři chceme být kolem dvou miliard v aktivech, dvou miliard obratu a dvou set milionů korun v EBITDA,“ uvedl osmatřicetiletý podnikatel.

A představil také nové partnery, mezi kterými je Jan Ondřich, který vede divizi Aktiva, a Martin Nádeníček, do jehož gesce spadá divize Služby. Šéfem celé skupiny a zároveň jejím většinovým vlastníkem zůstává Jan Palaščák.

Skupina Amper nabízí například investice do zelených projektů, tedy do projektů moderní energetiky s nízkými emisemi CO2 a také s nízkou expozicí vůči riziku změn komoditních cen.

Celý článek si můžete přečíst zde.

Skupina Amper plánuje investovat do fotovoltaických elektráren v Polsku o výkonu až 450 megawattů.

Podnikatel v energetice a zakladatel skupiny Amper Jan Palaščák několikrát zopakuje, že Amper je jen jeden. „Amper, to jsme my,“ říká. Jde o narážku na nedávný pád Bohemia Energy, které Palaščák před třemi lety prodal svého dodavatele energií Amper Market, což je nyní jediná přeživší firma bývalého největšího alternativního dodavatele v Česku. Palaščák se kvůli příliš divokým poměrům rozhodl z trhu alternativních dodavatelů vystoupit už před lety a dnes z pochopitelných důvodů nechce, aby byl zbytek jeho aktivit s Bohemia Energy spojován.

Zvlášť když má se zbytkem skupiny Amper velké plány, které se zjednodušeně dají označit jako naplňování cílů Green Dealu. „Chceme se dívat na to, jak vymazat uhlíkovou stopu korporací a municipalit,“ popisuje Palaščák. Kvůli tomu přeskupuje skupinu na tři části. První bude divize služeb, pod kterou spadají projekty energetických úspor a managementu ve firmách, obcích, školách či zdravotnických zařízeních. Tu povede dlouholetý Palaščákův spolupracovník Martin Nádeníček.  

Nejzajímavější vývoj lze však očekávat ve druhé divizi, zaměřené na investice do obnovitelných zdrojů. Pod taktovkou společnosti Amper Asset Management plánuje skupina investovat především do fotovoltaiky v Polsku. Zaměřit se chce na elektráry o velikosti pět až třicet megawattů, celkově chce mít v zemi instalovaný výkon až 450 megawattů. „Podepsáno máme deset megawattů, kde máme smlouvy na pozemky, EIA a běží připojení do sítě. Dalších 35 megawattů je v procesu developmentu, dá se ale říct, že čtyřicet megawattů je už pod smlouvami,“ uvedl Palaščák. Dodal, že Amper neplánuje využívat žádné dotační tituly ani se zapojovat do aukcí kapacit.

V této souvislosti je dobré zmínit i jednu zajímavou personálii. Zahraniční expanzi má na starosti Jan Ondřich, někdejší analytik společnosti Candole Partners a kritik ekonomické výhodnosti dostavby Temelína. Ondřich posledních pár let strávil na projektech kogenerací v Německu. V současnosti drží v Amper Asset Managementu poloviční podíl, druhou polovinu má Palaščák.  

Třetí část skupiny tvoří aktivity zaměřené na vymazání uhlíkové stopy. Jde především o kryptoměnu CO2IN krytou emisními povolenkami, kterou Palaščák představil před rokem a která se naplno rozjela v květnu. „Letošní rok je rok nula, konsolidujeme od příštího roku. V letošním roce jsme s obratem na 300 milionech korun, s EBITDA okolo šedesáti milionů. V roce 2025 chceme být na dvou miliardách v aktivech, dvou miliardách v obratu a 200 milionech EBITDA,“ shrnul cíle skupiny Palaščák.

Byznysmen Jan Palaščák zahajuje novou expanzi v české i evropské energetice. Původní zaměření jeho firemní skupiny Amper na energetické úspory, lokální zdroje energie a meteorologické předpovědi pro energetiku chce rozšířit o investice do fotovoltaických elektráren. V první fázi se zaměří na Polsko.

Jak uvedl Palaščák při dnešním setkání s novináři, investice do fotovoltaiky bude mít na starosti firma Amper Asset Management. Tu vlastní Palaščák napůl s Janem Ondřichem, který bude firmu manažersky vést. První chystaný projekt – desetimegawattová solární elektrárna v Polsku – již má první potřebná povolení a nyní je ve fázi územního řízení. Celkem chce tato firma na polském území postavit solární parky o celkovém výkonu až 450 megawattů.

Jan Palaščák vystudoval ekonomii (národní hospodářství – hospodářskou politiku), filozofii a politologii na Masarykově univerzitě v Brně. V roce 2011 založil obchodníka s elektřinou a plynem Amper Market, který se postupně zařadil až na 5. příčku mezi dodavateli elektřiny českým zákazníkům. V roce 2018 Amper Market prodal. Nyní pokračuje v podnikání v decentralizované energetice pod hlavičkou Amper Holding. Foto: Amper Holding

Zajímavostí může být, že se Amper Asset Management nebude ucházet o dotační podporu z Modernizačního fondu ani v rámci systému aukcí nových výrobních kapacit. Odběratelem vyrobené energie mají být průmyslové či jiné velké podniky, které nakoupí zelenou elektřinu v režimu PPA kontraktů. Zájem o takové nákupy v poslední době roste. Podniky tím posilují svou „zelenou image“ a navíc si pořídí elektřinu levněji, než se současná cena na energetických burzách.

Spolu s rozšířením aktivit posiluje skupina Amper také personálně. Mezi hlavní posily patří již zmíněný Jan Ondřich. Ten v minulých letech pracoval jako analytik ve firmě Candole Partners a zviditelnil se studiemi, které dokazovaly nevýhodnost investice Skupiny ČEZ do třetího a čtvrtého bloku Jaderné elektrárny Temelín. Ondřich má podobně jako Palaščák blízko k České pirátské straně, která jej dosadila do dozorčí rady společnosti Pražská energetika holding.

Další známou posilou v barvách Amper Holdingu je bývalý vedoucí pracovník Energetického regulačního úřadu Rostislav Krejcar. Ten na úřadě pracoval již v době před personálními čistkami předsedkyně Aleny Vitáskové, v letech 2018 až 2020 se vrátil v pozici člena pětičlenné Rady ERÚ. Podle informací Ekonomického deníku má Krejcar v Amper Holdingu pozici ředitele pro legislativu a public affairs.

V současnosti je v rámci holdingu Amper nejvýznamnější společností Amper Savings, která se zabývá energetickými úsporami v průmyslových podnicích, nemocnicích, vysokých školách či budovách v majetku měst. Postupně se rozvíjí také podnikání dceřiné firmy Amper Meteo, která bude v letošním roce podle vyjádření Jana Palaščáka prvně v zisku. Mezi další firmy ve skupině patří Amper Industry, Amper Generation a také projekt virtuální měny v roli „odpustků za emise oxidu uhličitého“ CO2IN.

Naopak již do Palaščákovy firemní skupiny nepatří dodavatel elektřiny Amper Market. Tuto firmu v létě 2018 prodal skupině Bohemia Energy kontroverzního podnikatele Jiřího Písaříka. Jedná se o jedinou z Písaříkových energetických firem, která zatím nezkrachovala a pokračuje v dodávkách energie zákazníkům. Jan Palaščák se od současného podnikání Amper Marketu distancuje a nemá s ním (kromě slova Amper v názvu) nic společného.

Aktuální situace na českém trhu EPC projektů není v evropském měřítku vůbec špatná, což dokazuje velké množství realizovaných projektů za posledních 25 let.

250 velice kvalitních EPC projektů s garantovanou úsporou 4,1 mld. Kč, které se podařilo za více než 25 let v ČR zrealizovat, to dokazuje. „Nějaké rezervy však stále spatřujeme,“ říká Martin Nádeníček, předseda představenstva společnosti Amper Savings, a.s. 

Jde zejména o stále přetrvávající dodavatelský systém u energetických projektů, tedy výběr dodavatele modernizovaných technologií soutěžený na nejnižší cenu bez jakýchkoliv záruk nad rámec zákona.

„Klient tak sice vysoutěží nejnižší cenu, ovšem v drtivé většině případů nezíská nejvyšší možnou úsporu svých nákladů v průběhu celého životního cyklu realizovaného projektu, jelikož dodavatel není jakkoliv motivován pro správnou volbu instalovaných technologií a jejich životností, následném nastavení provozních režimů a dlouhodobé aktivní optimalizaci energetického hospodářství klienta, což jsou hlavní přínosy řešení modernizace metodou EPC,“ vysvětluje Martin Nádeníček.

V předchozích letech nebyla metodika EPC příliš kompatibilní s dotačními tituly, což výše uvedenému dodavatelskému systému nahrávalo. „V současné době však jsou již tyto bariéry odstraněny a tak věříme, že se nám podaří přesvědčit potenciální klienty uvažující o využití některého z operačních programů o přínosu garantovaných energetických služeb,“ přeje si Martin Nádeníček.

Někteří klienti, rekrutující se především z řad obcí, považují EPC projekty za problematické a složité, což mnohé z nich odrazuje. „Ano, smlouva o poskytování energetických služeb se zárukou je poměrně detailně zpracována, nicméně je to rozhodně ku prospěchu všech zúčastněných stran, jelikož jasně definuje výchozí parametry a způsob vyhodnocení garantovaných úspor,“ upozorňuje Martin Nádeníček a radí potenciálním klientům využít služeb nezávislého poradce, který jej provede celým procesem výběru společnosti poskytující energetické služby se zárukou.

Klienti také mohou za tímto účelem využít dotační podpory programu EFEKT, který lze využít právě na zpracování analýzy vhodnosti projektů pro EPC metodiku a také pro následné zpracování projektové dokumentace veřejného výběrového řízení. Tuto možnost využívají spíše subjekty z veřejného sektoru, jelikož jsou více „tlačeni“ do veřejných výběrových řízení zákonem. „Jsem ale přesvědčen, že s pomocí nezávislého zástupce klienta, jehož odměnu navíc částečně kryje program EFEKT, by mohlo být veřejné výběrové řízení na poskytovatele energetických služeb pro subjekty ze soukromého sektoru rozhodně větším přínosem než administrativní zátěží,“ zdůrazňuje Martin Nádeníček.

Česká republika se společně s ostatními členskými státy EU zavázala v poměrně krátké době k výraznému snižování emisí COx, stejně jako k obnově veřejných budov. Za oběma těmito ukazateli však v současné době výrazně zaostává. Naplňování obou cílů bude stát ČR značné finanční prostředky, ať se k nim bude ubírat jakoukoliv cestou. „Dle našeho názoru je využití metodiky EPC, tedy splácení investice do modernizace energetických hospodářství garantovanými úsporami provozních nákladů, optimálním řešením, jelikož klient nemusí vynakládat žádné vlastní prostředky k tomu, aby snížil emise COx a zároveň zmodernizoval svůj majetek nebo zvýšil komfort svých obyvatel,“ uzavírá Martin Nádeníček.

Nedostatek by lidem ukázal, že si mohou elektřinu vyrábět sami, říká Jan Palaščák

Uhlí končí, o dostavbě jaderné elektrárny se pořád jedná, fotovoltaické elektrárny mají kvůli výhodám pro solární barony špatnou pověst. Takové jsou startovací podmínky pro novou energetickou éru, která má stát na základech Green Dealu.

Zelená dohoda pro Evropu počítá do roku 2050 s nulovými emisemi skleníkových plynů a hospodářským růstem odděleným od využívání fosilních zdrojů. Splnění cílů má podpořit investice ve výši 1,8 milionu eur. 

Jak by měla v souvislosti s novými podmínkami vypadat ideální struktura energetických zdrojů v Česku? Majitel společnosti Amper, ekonom a filozof Jan Palaščák říká, že je zbytečné ji předem plánovat. Vše podle něj ukáže a vyřeší trh – ovšem za předpokladu, že budou nastavené rovné podmínky pro všechny.

Sám je obdivovatelem nové generace jaderných zdrojů a jako první přišel s konceptem virtuální elektrárny, která vykupuje elektřinu od malovýrobců, tedy domácností, obcí a společností. Projekt prodal skupině Bohemia Energy a nyní na trh uvádí digitální měnu CO2IN krytou emisními povolenkami.

Založil také investiční fond Amper Asset Management, který by měl investovat řádově miliardy korun do obnovitelných zdrojů v Evropě, a rozvíjí startup Amper Meteo. 

Jak by měla vypadat ideálně poskládaná energetická základna pro Česko poté, co z trhu zmizí uhlí?

Bylo by dobré otočit celé paradigma diskuse a nemyslet si, že my dva nebo nějaká rada starších a moudřejších naplánuje, jaká struktura bude za dvacet let optimální. Kdybychom se bavili o čemkoli jiném, připadalo by lidem zvláštní plánovat dlouho dopředu. V energetice to nikomu zvláštní nepřipadá. 

Takže nechat osudu? 

Je třeba vytvořit rámec, ve kterém spolu budou soutěžit technologie snižující produkci uhlíku. Optimální mix se pak objeví. Dopředu přece nikdo nic neví. Připadá mně zvláštní, že nikomu není žinantní pouštět se v energetice do centrálního plánování.

Jak si představujete rámec, o kterém mluvíte?

Na každém relevantním trhu by všichni měli platit stejnou cenu za vypuštěnou tunu oxidu uhličitého – od domácích topenišť přes kotelny sdružení vlastníků jednotek až po městské a velké teplárny. To dnes není, platí jen velké teplárny, a jsou tak znevýhodněné. Jde o to systém narovnat, místo toho abychom vytvářeli až absurdní schémata kompenzací.

Další příklad: jsou to čeští producenti oceli, kdo musí nakupovat emisní povolenky. Ale stejnou cenu by měli platit i dovozci z Turecka nebo Číny. Nejdříve bych se proto zaměřil na relevantní trh s teplem a ocelí. Pak lze pokračovat v narovnávání podmínek na dalších trzích, aby měli všichni stejné podmínky.

Je podle vás systém zvýhodňování a dotací, tak jak je dnes nastavený, smysluplný a efektivní?

Pro outsidery a malé spotřebitele je nesrozumitelný. Dnes je těžké hledat systém srozumitelných motivačních pobídek, podle kterých by se mohli investoři rozhodovat a spotřebitelé ho chápali. Když přijde další evropská regulace, ozývá se: pojďme shodit Green Deal, až budeme mít předsednictví. Místo toho, aby politici a manažeři říkali: pojďme narovnat podmínky. To moc neslyším. Je to jako hra, kde jedna dotace kompenzuje druhou dotaci.  

Kdo je největší žába na prameni? 

Souběh evropské regulace, která je příliš netržní a byrokratická a otevírá prostor spoustě lobbistů a rent seekers. Ti jsou na evropské úrovni velmi aktivní a na národní ještě mnohem efektivnější. Ve výsledku každý dostane svoji rentu a koncový zákazník to celé zaplatí. Trh chybí možná jen hráčům, kteří by na něj chtěli vstoupit. Ale i ti se většinou naučí sbírat drobky ze stolu, spíš než se snažit o změnu systému.

Není to také otázka bezpečnosti? Zachování stavu, ve kterém nehrozí blackouty?

Z hlediska distribučních soustav i zdrojové základny patříme k deseti nejbezpečnějším zemím na světa. Možná dokonce mezi první trojku. Je to přesně patnáct let, kdy se ozývalo, že pokud tady nebudeme mít za patnáct let nový Temelín, blackouty hrozí. A co se stalo? Patříme stále k velkým exportérům elektřiny.

Představa, že by v Česku nebylo co zapnout, je absurdní.

Máme přes dvacet tisíc megawattů instalovaného výkonu elektráren a jen přes dva tisíce z nich tvoří obnovitelné zdroje. Představa, že by v Česku nebylo co zapnout, je absurdní. Navíc velká část odstavených uhelných zdrojů zůstane v režimu rezervy.

A pokud by nebyla energie z jádra?

Po odstavení jaderných bloků by mohl vzniknout nedostatek a pak by byla otázka, jak přesně ho nahradit. Nabízí se další jaderný zdroj a kombinace plynu a obnovitelných zdrojů. Německo se pro plyn rozhodlo v roce 2006. Je třeba to brát jako strategické rozhodnutí největšího souseda, díky kterému u nás bude plynu určitě dostatek. Spíš se ptejme, zda nebude plyn za dvacet let stejně neakceptovatelný jako teď uhlí.

Teď tedy představuje základní pilíř?

Pokud bychom potřebovali v horizontu dvaceti let řešit nedostatek elektřiny nebo tepla, plyn je určitě připravený. V delším čase je třeba se dívat na jiné technologie. Věřím další generaci jaderných technologií v podobě malých a středních modulárních reaktorů, do kterých investují Gates a Buffett.

Takže by mohlo v budoucnu víc subjektů dodávat jadernou energii?

Pokud nechceme skončit v centrálně řízené ekonomice moderního střihu, měli bychom si mentálně zvyknout na představu, že tady bude víc výrobců elektřiny než třeba tři. Vyrobit si ji zvládne každá domácnost, když na to přijde. Nemusíme čekat, až rada starších rozhodne, jestli za plotem postaví velkou elektrárnu. 

Je na to Česko mentálně připravené?

Nemáme problém s nedostatkem, a to pomáhá udržovat velké zdroje. V okamžiku, kdy by nedostatek nastal, lidé by rychleji pochopili, že si můžou elektřinu vyrábět sami. K decentralizaci nevyhnutelně dojde, bude tu mnoho výrobců a samovýrobců elektřiny. Pouze otázka bezpečnosti je relevantním faktorem, který by mohl zabránit tomu, že i jaderné technologie budou provozovány mnoha subjekty. 

Jsou nízkoemisní zdroje a soběstačnost dostatečně podporované? 

Metr rozhodně není stejný pro všechny. Na prvním místě je jádro, pak uhelné teplárny a daleko za nimi obnovitelné zdroje. Diskuse je prostě špatně rámovaná. Vždyť co je soběstačného na tom čekat, až zahraniční dodavatel něco postaví? Vůbec nic, to je velmi nesoběstačné.

Sázka na jedno řešení je nebezpečná.

Soběstačnost znamená, že města, komunity a velké podniky si dokážou energii vyrábět sami. Třeba Škoda Auto má jasnou vizi, stejně jako další velké firmy nebo některé obce. V Táboře už není městská teplárna a nezaznamenal jsem, že by tam lidi mrzli. Se soukromým investorem cena tepla klesla stejně jako produkce emisí. Takových případů je hodně. Opravdu bych se toho nebál. 

Sázka na jedno řešení, které má navíc přijít ze zahraničí, je naopak velmi nebezpečná. Víc nebezpečně už to snad nejde. 

Přesto je to na stole. Je za tím jen lobby?

Není to jen lobby, ale i mentální nastavení. Čekáme, že si zvolíme dobrého prezidenta a všechno bude zalité sluncem. Čekáme, že dostaneme nové jaderné bloky a zachrání nás to, čekáme pořád na nějakého mesiáše. Byl tady dokonce v osmdesátých letech takový film, Atomová katedrála se jmenoval… A to vůbec neshazuju tuhle technologii, naopak chovám k jádru a fotovoltaice velký obdiv. Ale v Česku se stalo jádro určitou formou pseudoreligionismu.

Jak s tím hnout? 

Bylo by dobré začít tím, že si řekneme: zdrojů je dost, blackout nehrozí. Nenastane průšvih, když letos rychle o něčem nerozhodneme. Tento předpoklad by měl být na začátku všech úvah.

Domácnosti slyší na dotace. Je to dobrá cesta?

Čím víc peněz jde do programu Zelená úsporám, tím lépe – je to lepší, než když je dostávají velcí producenti emisí. Ale obecně to není správný směr. Všechny výnosy z emisních povolenek by bylo lepší věnovat na penzijní reformu. Do budoucna to bude státní rozpočet velmi potřebovat. Myslím, že při ceně za uhlíkové emise se budou všem investice vyplácet i bez dotací. 

Jakým obnovitelným zdrojům dáváte největší šanci do budoucna?

Potenciál vody už je v Česku využitý, nedoporučoval bych ani investici do biomasy bez kontroly pozemků, na kterých ji vypěstujete. Vítr se využívat dá, ale největší budoucnost má fotovoltaika. Pokud by se vytvořily vysokokapacitní tranzitní soustavy přes celý kontinent, mohli bychom být křižovatkou soustav a baterkou Evropy. Určitě lepší než tranzit pro kamiony a s tím spojené rozbité silnice. 

Když říkáte baterka Evropy – malovýrobci si stěžují, že není příliš efektivní dodávat do sítě, co nespotřebují. 

Technologie je v pořádku, chybí správná motivace a systém. Skutečně není pro malovýrobce příliš výhodné dodávat do sítě. Je třeba si dát pozor na nabídky, které slibují, že devadesát procent ze své fotovoltaické elektrárny spotřebujete sami. Je lepší počítat s tím, že to tak nebude.

Čím víc prodáte do sítě, tím méně je to výhodné – přebytky z malých zdrojů do sítě nejsou úplně žádaná komodita. Upozorňujeme klienty, aby své zdroje nepředimenzovali. Naopak ukládání do baterií je cesta. 

Stejně jako třeba výstavba soběstačných domů?

To je strašně hezká idea, která může měnit mindset. Ale v praxi bych spíš než dům nepřipojený na sítě viděl budovu s minimalizovaným jističem a možností odebírat ze sítě v případu nutnosti. A může to být místní síť, která tak úplně nemusí brát elektřinu z druhého konce republiky. 

Co může odstartovat změny, které jste nastínil?

Určitě to nebudou volby. Buď to bude nějaký průšvih, nebo ani neuvidíme, že už změna probíhá.

Jan Palaščák má pověst vizionáře. Jako první v Česku přišel s konceptem takzvané virtuální elektrárny, založené na výkupu elektřiny od malovýrobců - domácností, obcí či různých společenství. Později tohoto dodavatele elektřiny Amper Market prodal skupině Bohemia Energy. A začal rozvíjet dva nadějné startupy s globální ambicí: Amper Meteo a digitální měnu CO2IN, která je krytá emisními povolenkami. Nejnověji založil investiční fond Amper Asset Management, s nímž chce investovat miliardy korun do projektů obnovitelných zdrojů v okolních zemích. A připravuje také obnovení vlastní virtuální elektrárny. „Moderní energetika potřebuje v první řadě jiné myšlení, kdy si lidé řeknou: proč bych si nějakou elektřinu nemohl vyrobit sám? To je opravdová energetická soběstačnost, když si tu elektřinu vyrobíte doma, ne když čekáte dvacet let na to, že to postaví zahraniční dodavatel,“ tvrdí Palaščák.

Jak by se vás dotkl nový zákon o podporovaných zdrojích, který snižuje podporu solárním elektrárnám?

V podstatě by to v rámci Amperu urychlilo přípravu agregátoru, ve kterém se vracíme ke konceptu virtuální elektrárny. Na trhu by bylo 2000 megawattů solární energie bez jakékoliv podpory, což je obrovská příležitost. Současně bychom tímto způsobem o jednu solární elektrárnu přišli. Takže jedna zpráva dobrá a jedna špatná.

Virtuální elektrárnu tedy připravujete bez ohledu na to, co se stane s legislativou?

V první řadě už investujeme do obnovitelných zdrojů pouze tam, kde to není závislé na podpoře, kde se to uskutečňuje maximálně formou aukcí a ceny jsou vysoutěžené. Za druhé budujeme v rámci Amper Industry realizační kapacity, kde dnes máme kolem stovky lidí a jsme připravení stavět fotovoltaické projekty, klidně i ty, které budou dotované a které budou v Česku. Za třetí navázně na tyto aktivity připravujeme agregátora, protože je to koncept, se kterým máme deset let zkušeností. 

Co to bude znamenat pro Česko jako celek, pokud by zákon o podporovaných zdrojích energie prošel v této podobě?

Zásadně to dopadne na vlastníky solárních elektráren. Já osobně neznám žádného solárního barona, jak si je lidé představují z pohádek. Znám podnikatele z různých sektorů, kteří pokud o ty projekty přijdou, tak budou méně investovat do svých hotelů, pekáren, zkrátka do svých byznysů. Takže makroekonomicky to sebere peníze z ekonomiky stejně, jako kdybyste zvýšili daně právnických osob. Pro Česko to bude znamenat dramatickou ztrátu důvěry zahraničních investorů, nikdo příčetný v Česku do obnovitelných zdrojů nebude chtít investovat a dotkne se to i ostatních oblastí.

Zákon říká, že fotovoltaika není preferovaná, ale podporuje se víc voda, bioplyn a vítr, na které tu ale bohužel nejsou připravené projekty. Jinak řečeno, jen si hrajeme na to, že tady budujeme obnovitelné zdroje. Pointa je, že to je umetání cestičky pro jádro. Koneckonců, vláda to v dubnu oznámila současně: došláplneme si na solárníky a rozjedeme jádro. Pravděpodobně to bude přání pana prezidenta.

A co další nový zákon, a to energetický, který podle jeho tvůrců posiluje decentralizaci energetiky?

Energetický zákon také nic moc nového nepřinesl, neuvolnil podmínky pro akumulaci. Koukám se na to jako na zákony, u kterých si myslím, že plní přání z Hradu, ale pro českou energetiku, v horizontu pěti až deseti let, to nebude hrát žádnou roli. Možná nás to jen trochu přibrzdí a možná nebudeme jediní čeští investoři, kteří radši budou investovat v zahraničí a ne v Česku.

Je z této pozice možné splnit plán mít v Česku do roku 2030 až 40 procent energie z obnovitelných zdrojů?

Je to možné. Ale jenom blázen by vsázel na příslib státu. Pokud ale bude investice postavená na evropském prostředí nebo na formálním českém prostředí bez subvencí, tak to bude fungovat. I proto jsme proti jakýmkoliv dalším dotacím pro obnovitelné zdroje. Ať se ty peníze, které se vyberou z emisních povolenek, dají radši na důchodovou reformu. Obnovitelné zdroje žádné dotace do budoucna nepotřebují, teplárny také ne, jádro potřebuje dotovat výzkum a vývoj. Myslím si, že moderní energetika potřebuje v první řadě jiné myšlení, kdy si lidé řeknou: proč bych si nějakou elektřinu nemohl vyrobit sám? Nebo se třeba domluvit se sousedy, v obci, ve městě. To je opravdová energetická soběstačnost, když si tu elektřinu vyrobíte doma, ne když čekáte dvacet let na to, že to postaví zahraniční dodavatel.

Decentralizaci energetiky využíváte i v Amperu. Jak ji chcete rozvíjet?

My jsme si v podstatě nakreslili před rokem koncept, jak úplně vymazávat uhlíkovou stopu korporací a municipalit. Nejdřív je dobré snížit svoji energetickou spotřebu a zvýšit energetickou účinnost. Nejlevnější je ta energie, kterou nespotřebujete. Poptávka po zvyšování energetické účinnosti určitě roste, to u nás reprezentuje Amper Savings. Také se vracíme do oblasti obnovitelných zdrojů. Založili jsme investiční fond Amper Asset Managment a máme teď třicetimegawattový projekt fotovoltaiky v Polsku. Určitě je zájem investorů o víc takových projektů.

Kolik máte investorů ve vašem fondu na obnovitelné zdroje?

Zatím je to neformální, řekněme pět až deset investorů, kteří se zajímají o projekty, do kterých investujeme a jsou do toho připraveni vstoupit. Současně se zájem i o menší střešní instalace.

Jak se celkově Amperu daří?

Jsme v roce nula nové éry, rádi bychom to více představili v září. Můžu naznačit, že máme připraveny menší akvizice. Jsou tři oblasti, kde chceme budovat aktiva, čemuž se bude věnovat jeden partner skupiny. Energetickým službám, vedeným naší divizí Amper Savings, se bude věnovat druhý partner skupiny. A třetím prvkem jsou inovace: Amper Meteo se už překlopilo ze startupu do drobných kladných čísel. Druhým naším startupem je CO2IN.

O jaké akvizice konkrétně usilujete?

Primárně budeme investovat do obnovitelných zdrojů v sousedních zemích: Polsko, Rakousko, možná Maďarsko a možná další nesousedící země bývalého Rakouska-Uherska.

Můžete prozradit připravený objem pro akvizice?

Fond by se měl dostat na bilanční sumu v řádu jednotek miliard korun.

Řekl jste, že se Amper Meteo podařilo překlopit do černých čísel. Máte s ním globální ambice?

Amper Meteo byl takový klidnější startup. Je to tým akademiků, potenciál není ještě využitý, ale dobré je, že jsme letos v kladných číslech, takže se to nedá brát jako správný startup, kde utrácíte peníze. Hranice Evropy jsme ještě nepřekročili, ale v rámci evropské energetiky potenciál vytěžuje solidně. Teď se spíše díváme na synergii s projektem CO2IN. Oba dva projekty jsou škálovatelné evropsky i globálně.

Jak by se zrovna tyto dva projekty daly propojit?

Meteo se ještě nedostalo do finančního sektoru, kde je ale přitom klima obrovské téma.

Zabývali jste se v Amper Meteo třeba nedávným jihomoravským tornádem?

Ano, zlepšit včasné varování před tornádem z 18 na 15 minut by určitě mělo nějakou přidanou hodnotu. Amper Meteo součástí týmu, který vyhodnocoval průběh tornáda. Spolupracujeme také s brněnským ústavem Czech Globe. Mysleli jsme si, že budeme dělat aplikovaný výzkum, tam je prostor jít do finančního sektoru. Když jsme už zvládli vytvořit v potu a porodních bolestech první funkční aplikaci u CO2IN, tak proč bychom nemohli vytvořit druhou aplikaci, třeba meteorologickou?

Je Amper Meteo konkurencí projektu WIndy zakladatele Seznamu Iva Lukačoviče?

Hypoteticky ano. Je pravda, že tam spolupráce nenastala, i když jsme se o to snažili, ale my se spíše diváme na jinou specializaci. Chceme vytvořit meteorologickou aplikaci, která by byla specializovaná na fotovoltaiku a obecně na obnovitelné zdroje. Ale globální ambice teď plně ventiluji do projektu CO2IN.

Tomu tedy věříte nejvíce?

Je to určitě ta největší věc, kterou lze vůbec v byznysu realizovat. Mě to částečně pohlcuje.

Nerozjíždí se ale CO2IN pomalu? Představili jste ho přece už loni a stále není široké veřejnosti dostupný.

Chápu, že to tak působí. S trochou humoru ten projekt takto berou jen lidé, kteří ho znají dlouho, a takových je málo.. Chápu tu netrpělivost, ale od začátku říkám, že to není na investici. Úplný produkt bude možné stáhnout na začátku letošního podzimu.

Proč to trvá tak dlouho?

Loňské představení projektu jsme urychlili kvůli předvídanému nástupu koronaviru. Chtěli jsme si tím obsadit ten nápad, tu myšlenku, tu značku. Vývoj jednoduchý nebyl, zatím jsme představili jen demoverzi, současně zahájili vývoj ostré verze a práce na poli regulačním a právním, obchod s povolenkami. Jak to vypadá jednoduše, tak to tak jednoduché není, protože vstupujeme do oblasti energetiky, fintechu, tradičního finančního světa a digitálních měn. Ale v podstatě už ne tak dlouho po představení jsme avizovali, že plnou verzi spustíme v druhém kvartále letošního roku po ukončení povolenkového clearingu období 2013 až 2020, což se vleklo dlouho, do čehož zasáhl i třeba brexit. Spustili jsme to v prvním týdnu, kdy byl se všemi důsledky clearing ukončen a ukončila se i neklidná fluktuace ceny povolenky. Potvrdilo se, že se ta cena uklidní.

Dnes je betaverze CO2IN pořád ke stažení, obchoduje se zatím s dogecoiny, nejde tedy zatím o reálné peníze, je to jen zábava. Je to prostě testování, což kvůli regulaci musíme dělat. Jak už jsem řekl, nejde o investici, jde o vymazání uhlíkové stopy a bude to zároveň i platidlo. Je to také nástroj, jak pomoci lokalizaci výroby a relokalizaci průmyslu do Evropy a do Česka. 

Neočekáváte, že cena povolenek významně poroste?

Očekáváme, že poroste, ale velmi rádi bychom byli nápomocní, aby to bylo plynulé a předvídatelné. Aby povolenka ani CO2IN nebyly jako bitcoin, aby to nebyl nástroj turbulencí a finančních spekulací.

Jak se v Česku vlastně zakládá digitální měna? Co všechno jste z hlediska regulačních podmínek museli splnit?

My máme právní stanovisko od globální právní firmy, v druhé rovině je evropské právo a tím se řídíme. Ten projekt je z definice evropský, až přidáme další typy aktiv, tak bude možná globální. Proces regulace bude plynulý a nikdy neukončený, protože vstupujeme do čtyř odvětví, do více regionů, a to se neustále vyvíjí. Nikdo na světě přesně neví, co CO2IN je a co by měl splňovat, a nikdo nám přesně ani neřekl, co máme splňovat.

Jednáte o CO2INs Českou národní bankou?

Můžu potvrdit, že s ČNB z naší strany probíhá otevřená snaha nechat se regulovat tam, kde je to odpovídající a přiměřené a kde k tomu regulátor tak přistoupí. CO2IN je firma, která chce dělat fintech z Prahy.

Co vám ČNB stanovila, že musíte splnit?

To bych teď víc nekomentoval.

Kolik lidí CO2IN testuje?

Je to uzavřený klub, u kterého máme pod kontrolou testovací provoz, právě abychom nic v této fázi neporušili. Některé funkce jsou prozatím zmražené.

Můžete říct, kolik lidí si od vás už něco koupilo?

Je to uzavřený testovací klubový provoz a ten počet tomu odpovídá.

Kolik jste koupili povolenek?

Koupili jsme jich víc, než jsme prodali CO2INů. Sto CO2INů je kryto jednou emisní povolenkou. My jsme byli, jsme a budeme každý obchodní den až do roku 2049 pořád dlouzí na povolenku. A přál bych to každému.

Opravdu sázíte na to, že poptávka po mazání uhlíkové stopy je tak velká, že si lidé budou chtít z toho důvodu kupovat CO2INy?

V EU jsou desítky milionů přesvědčených zastánců dekarbonizace, chtějí si vymazat uhlíkovou stopu a jsou přesvědčení o tom, že je potřeba něco dělat se změnou klimatu, což vychází i z našich průzkumů. A to je cílová skupina pro CO2IN. Výhoda je, že jakmile jste přesvědčen o tom, že změna klimatu je problém, že to souvisí s lidskou aktivitou, tak potom už dovodit i osobní zodpovědnost je v podstatě automatické.

Můžete si přece koupit elektromobil a ne rovnou váš CO2IN.

Elektromobil nemusí být úplně ekologické řešení, když bude mít komín v uhelné elektrárně. My jsme třeba pro takovou formu elektromobility, kdy si dobíjíte auto doma z fotovoltaiky. Tedy spíše pomalé dobíjení doma, než superchargery.

Je CO2IN moderní forma odpustku?

Ok. Přistoupím na vaši hru. Pokud chcete přijmout tu osobní odpovědnost a něco udělat, nemáte na to mnoho času, ale máte peníze, což lidé v Evropě prostě mají, a když narazíte na možnost, že to uděláte jedním klikem, že hodnota těch vložených peněz se uchovává a že s těmi penězi vloženými do CO2INu můžete někde zaplatit, tak to zní až příliš dobře. Jakmile to lidé pochopí, tak budou chtít CO2INem platit všichni, kteří chtějí něco dělat s klimatem.

Co z toho bude mít vaše společnost The Coin?

Poplatek jedno procento při nákupu CO2INu a dvě procenta při prodeji.

Kolik vás zatím ten projekt stál?

Do startupu jsme investovali půl milionu eur. Za funkční globální produkt to není tak moc. Za půl milionu eur by si takový globální startup leckdo rád koupil. 

Z čeho jste to financovali?

Z vlastních zdrojů.

Jaké technologie v CO2IN využíváte?

Hlavním vývojářem je česká firma Cleevio, dále se na tom podílí další česká firma, blockchainový startup Tatum, která se dostala během naší spolupráce do inkubátoru v Silicon Valley. A pak ještě využíváme pro ověření identity standardní technologii od ryze americké společnosti.

Počítali jste při vymýšlení byznys plánu CO2INu také s tím, že se v budoucnu mohou vydávat povolenky i pro domácnosti?

Těch přiležitostí je více, ale toto je jedna z nich. Představte si, že se uvalí uhlíková daň a každému rodinnému domu přijde z finančního úřadu něco podobného jako daň z nemovitosti. A vy to budete moci vyřešit nákupem CO2INu.

K tomu ale budete muset politiky přesvědčit. Anebo sám vstoupit do politiky…

Určitě máme ambici, jak přesvědčovat politiky na jiných úrovních.

Myslíte v Bruselu?

Nejde jen o evropské politiky. Praha je skvělé místo pro vývoj takové aplikace. Ale pro prodej uhlíkové měny už se ocitáme na jednom z nejhorších míst široko daleko, když pominu Holešovice nebo Karlín.

Letos jste poslal dva miliony korun Pirátům. Co říká na váš CO2IN šéf Pirátů Ivan Bartoš?

Ivanu Bartošovi se CO2IN líbí a pak se můžeme společně pousmát nad těmi poznámkami o mém spozoringu Pirátů. Já jsem se velice důrazně distancoval od jakéhokoliv lobbingu, pokud šlo třeba o obnovitelné zdroje. Vystoupil jsem i z pirátské odborné skupiny k jádru. Protože do jádra bych taky chtěl někdy investovat.

Ale váš vliv na energetickou politiku Pirátů přece může být i neformální. Nemusíte být rovnou členem expertní skupiny. Jde o to, že jste dal nějaké peníze a ta strana se může cítit zavázaná a přizpůsobovat tomu třeba svoji politiku, aby ty peníze dostala zase. Nemyslíte?

Chápu. Kromě toho, že jsem před časem naposledy mluvil o české legislativě, tak jsem také naposledy sponzoroval českou politickou stranu. Pokud se na podzim tady nic nezmění, tak už nemá smysl něco řešit na české půdě.

Jak jste spokojen s tou kampaní Pirátů, na jejímž financování jste se podílel?

(otáčí se dokola na křesle) Do voleb zbývají zhruba dva měsíce. My cyklisté víme, že osmdesát pět kilometrů před závodem Paříž-Rubaix je potřeba už být hodně vepředu, nemusíte jet úplně první, ale rozhodně musíte mít ještě hodně sil v zásobě a ty nejlepší trumfy připraveny. Ještě to bude hodně dlouhé a dojde k nějakým překvapením.

Co říkáte programu Pirátů a STAN ohledně daní? Souhlasíte s tím, že některé daně by se měly zvednout, například daně z komerčních nemovitostí?

Je třeba začít u odpovědné rozpočtové politiky. V tom jsou Piráti serióznější i pravicovější než koalice Spolu. Její program vytváří Lafferovu křivku neuvěřitelných tvarů, protože není možné snížit daně a zároveň tak rychle snižovat schodky rozpočtu.

Zodpovědná rozpočtová politika tedy znamená zvyšování daní?

Především to znamená šetřit a neslibovat snižování daní a chystat nějakou daňovou reformu je samozřejmě také na místě. Myslím, že je prostor ještě zvýšit některé spotřební daně. Na druhou stranu Piráti a STAN chtějí snížit náklady práce. Pozitivně vnímám, že koalice taky počítá s nějakou formou uhlíkové daně, tedy zdaněním externalit v oblasti životního prostředí.

Nejde nám o likvidaci českého průmyslu, jen chceme, aby měli všichni stejné podmínky, vysvětluje Jan Palaščák zde.

Poslechněte si podcast HN s J. Palaščákem zde. 

Smazat svoji uhlíkovou stopu na jedno kliknutí. Co zní jako sci-fi, se rozhodl převést do praxe zakladatel skupiny Amper Jan Palaščák. Vytvořil virtuální měnu CO2IN, která je kryta evropskými emisními povolenkami.

Nákupem měny stahují uživatelé povolenky z trhu. Díky tomu jich méně zbude na továrny a elektrárny a jejich koupě je vyjde dráže. To by je ve výsledku mělo motivovat k rychlejšímu přechodu na udržitelnější technologie. Uživatelé aplikace tak nepřímo omezují vypouštění skleníkových plynů do ovzduší.

Aplikace zároveň umožňuje spočítat si svoji uhlíkovou stopu a nakoupit si přesně takové množství CO2INů, abyste ji smazali. Nová virtuální měna by mohla také sloužit jako platidlo, které se dá využít podobně jako kryptoměny. Na rozdíl od nich je však transparentní a nezatěžuje životní prostředí těžbou, která pálí spoustu elektřiny. Naopak přispívá k ekologičtější budoucnosti.

Celý článek najdete zde.

Rozhovor s Janem Palaščákem, majitelem Skupiny Amper, na stanici Český rozhlas Plus si můžete poslechnout zde. 

Evropská komise má v červnu představit balíček opatření, které mají pomoci dosáhnout nových klimatických cílů, jako je například snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 o 55 % (oproti roku 1990). Očekává se i reforma trhu s emisními povolenkami, kam mají být nově zahrnuty emise z lodní a další dopravy či výstavby. Zmíněná opatření by měla vést k tomu, že se Evropa do roku 2050 stane prvním klimaticky neutrálním kontinentem. Jak připravovaná opatření promění českou energetiku a ekonomiku? Jak moc jsme v porovnání s jinými zeměmi EU pozadu a kde hledat svou konkurenční výhodu? Nejen o tom mluvil v rozhovoru pro Roklen24 český podnikatel a šéf energetické skupiny Amper Jan Palaščák.

Co zmiňované klimatické ambice Evropské unie znamenají pro českou energetiku a jak moc jsme v porovnání s jinými zeměmi unie pozadu?

Spalujeme stále hodně hnědého uhlí, což ale Němci také a Poláci ještě více. Jsme země s výrazně nadprůměrnou energetickou náročností nejen ve vztahu k HDP, ale i v samotném průmyslu. A hrubě neplníme Národní akční plán zvyšování energetické účinnosti. Na druhou stranu, to je v tuto chvíli to jediné, co vůči EU vyloženě neplníme. A okolo 40 % vlastní spotřeby elektřiny vyrábíme z jádra. Při prodloužení Dukovan a snižování energetické náročnosti si tuto pozici můžeme udržet do roku 2045. Také máme velmi dobrou geografickou pozici pro tranzit elektřiny i plynu. Celkově tedy naše výchozí pozice spíše reprezentuje situaci v kontinentální Evropě, než že bychom byli vyloženě pozadu či v nevýhodě.

Jak očekáváte, že u nás bude probíhat přechod na bezuhlíkovou energetiku?

Zatím to bohužel je státem řízený proces, kde už tak složitou evropskou klimatickou politiku ještě více komplikujeme a vytloukáme klín klínem. Pokud by prošly současné návrhy novely zákona o podporovaných zdrojích, Lex Dukovany, rozběhly se dotační programy včetně Modernizačního fondu a uhelná komise stanovila termíny vedoucí k nárokům na kompenzace, tak každá lobby v energetice dostane nějakou svoji dotaci. A pro každý energetický zdroj bude výše dotace určena za jiných podmínek. Tím se ještě více omezí konkurenční prostředí a principy technologické neutrality a rovných podmínek.

Jednou z možností, jak výrazněji snížit emisi skleníkových plynů, je zavedení uhlíkové daně, vybírané podle obsahu uhlíku ve spalovaných fosilních palivech. Tu již zavedly některé země EU, nově od ledna letošního roku Německo. Jaký je Váš názor na efektivitu této daně, potažmo diskutované přeshraniční uhlíkové daně, zdaňující import zboží ze zemí mimo EU produkujících vyšší objem CO2? Jaký může mít tento “zelený protekcionismus” dopad na světový obchod?

Tady jsme na rozcestí, můžeme skončit u zeleného protekcionismu a velmi složitých, navzájem neprovázaných systémů uhlíkových daní a cel. Tedy u byrokracie, ve které bude těžké hledat rovné tržní podmínky. Nebo můžeme, a zde si připouštím velkou dávku idealismu, zkusit postupně vybudovat rovné konkurenční podmínky v rámci světového obchodu, pokud se budeme držet vize „one carbon price globally“, respektive „every tonne counts“, a využijeme emisní povolenku jako tržně konformní nástroj zpoplatnění externality globálního charakteru. Z hlediska složení atmosféry přece nezáleží na tom, v jaké části světa a jakým způsobem byla konkrétní CO2 vypuštěna.

Zmiňujete emisní povolenky, hlavní nástroj evropské klimatické politiky. Jejich objem se má výhledově výrazněji omezit a obchodování v rámci systému EU ETS reformovat. Cena emisních povolenek na evropském trhu stoupla během února až nad 40 eur za tunu, což je nejvyšší hodnota za 16 let fungování tohoto systému. Podle analytiků za tím částečně stojí aktivita spekulantů právě v souvislosti s očekávaným omezováním objemu emisních povolenek v budoucnu. Jaké implikace má tento jev podle Vás na soukromý sektor?

Dlouhodobě to může mít zcela odlišné scénáře. Pokud se EU ETS bude rozšiřovat do dalších regionů i sektorů, může být dobrým nástrojem, který soukromému sektoru nastaví rámec a uchrání ho od složitější byrokracie a korporativismu, příznačného zejména pro energetiku. Špatně zvládnutá, selektivní či nekonzistentní politika ovšem povede k opaku. Současný výrazný růst EU ETS svoji převažující interpretaci teprve získá, ale určitě politici, regulátoři i soukromý sektor by byli spokojenější s pomalejším stabilnějším růstem. Kromě toho, že v Evropě čelíme mimořádně silné zimě, ale nesmíme zapomínat, že právě nyní dochází ke clearingu povolenek nejen za loňský rok, ale za celé minulé období 2013-2020. Dále je tu faktor brexitu. Očekáváme proto ve druhém kvartálu uklidnění situace, korekci a návrat povolenky na udržitelnější růstovou trajektorii.

Jsou podle Vás takovéto nástroje jako systém obchodování s emisními povolenkami dostačující k dosažení klimatických cílů? A co by se vedle rozšíření do dalších zemí v systému muselo změnit?

Obchodování s povolenkami může být dostačující nástroj jedině v případě, že za ni budou v mezinárodním měřítku na relevantních trzích vždy platit stejnou cenu všichni konkurenti. A také když ji budou muset nakupovat i domácnosti.

Zvyšující se ceny emisních povolenek mohou znamenat zajímavé podnikatelské příležitosti, důkazem toho je i Váš projekt CO2IN, tedy nová virtuální měna krytá právě emisními povolenkami. CO2IN jste v rozhovoru pro Roklen24 zmiňoval již loni, jak vypadá projekt nyní a jaké máte plány pro rok 2021?

Již vloni jsme avizovali, že ostrý start projekt plánujeme na druhý kvartál 2021 a to stále platí, nyní finišujeme vývoj plné verze aplikace a všech s tím spojených technologií. Ve vztahu k emisním povolenkám chceme vstoupit právě do již předvídatelnějšího rámce, kdy bude již plně dokončen přechod do nového období EU ETS 2021-2030. Letos chceme především ukázat plně funkční aplikaci a produkt, tedy novou virtuální měnu. Chceme uspokojit všechny „early adopters“, včetně několika korporátních zájemců, kteří se ozvali již během aktuálního provozu demoverze. Obchodní cíle máme definované až do dalších let, pracujeme zatím jen s vlastním kapitálem a nejsme ve stresu, soustředíme se na produkt a na vizi.

Podle Evropské komise by mělo plnění klimatických cílů mít pozitivní dopad na HDP členských států i zaměstnanost. Pro státy s vyšším podílem fosilních paliv, energeticky náročného průmyslu a nižším HDP na obyvatele znamená ale plánovaná transformace větší výzvu. Jaké dopady očekáváte, že bude mít připravovaná legislativa v rámci Zelené dohody pro Evropu na českou ekonomiku?

Zde se bohužel znovu obávám, že již sama o sobě byrokratická politika Green Dealu bude v českém provedení ještě více selektivní a korporativistická. Uvidíme tedy, kdo co urve. Trh práce v Česku je asi ekonomické téma spíše samo o sobě, dosud jsme tvořili růst HDP extenzivně a měli pracovní síly nedostatek, takže nezaměstnanost asi není největší strašák české ekonomiky. Tím jsou spíše strukturální problémy trhu práce, a tady můžeme těžbu uhlí brát jako součást „montovny“, kterou potřebujeme modernizovat – bez ohledu na politiku Evropské komise.

Právě strukturální problémy trhu práce jsou ale zásadním problémem. Regiony, které v současnosti tímto problémem nejvíce trpí, budou zároveň nejvíce zasaženy, pokud například dojde k uzavření provozu uhelné elektrárny v Moravskoslezském kraji. Jak byste tuto část „montovny“ modernizoval?

Každá uhelná elektrárna disponuje pozemky, připojením do přenosové soustavy a kvalifikovanými zaměstnanci. Tyto komparativní výhody by měla přetavit v přechod na zemní plyn, obnovitelné zdroje, bateriová úložiště či do budoucna malé a střední jaderné reaktory. Současně ještě dlouho budou uhelné zdroje užitečné jako záložní zdroje – příjemci kapacitních plateb. Strategické lokality by tak zaniknout neměly.

V českém kontextu ovlivnila koronavirová pandemie, respektive související nouzový stav, rozhodování o výstavbě nového bloku jaderné elektrárny Dukovany. Ačkoli se současné debaty zaměřily spíše na to, že by se výstavby neměly účastnit firmy z Číny ani Ruska, upozornil jste, že by se spíše mělo diskutovat, zda je takováto investice potřebná či efektivní. Jaký je Váš pohled, dává podle Vás takováto investice smysl?

Zase je to především otázka „agenda setting“, proč během pandemie, poklesu spotřeby elektřiny, posunu růstových křivek všeho o několik let musíme v nouzovém stavu rozhodovat zrovna o náhradě jaderných bloků v Dukovanech, jejichž životnost je reálné prodloužit do roku 2045? Před 15 lety ze stejných kruhů znělo, že za 15 let nebudeme mít elektřinu, a stále jsme velcí exportéři. Česká spotřeba elektřiny loni a letos bude právě okolo úrovní před 15 lety, tak proč i veřejnoprávní média pracují s předkrizovými scénáři beztak nereálného lineárního růstu?

Raději se přestaňme strašit blackouty a začněme pracovat na prodloužení životnosti stávajících bloků v Dukovanech do roku 2045. Zkusme ale vytvořit prostředí, které dá nějaký prostor tržním silám a kde nebude předem znám dodavatel, ale nutně ani investor. To nám dá možnost zachytit včas případný úspěšný rozvoj v oblasti malých a středních nukleárních reaktorů. Vytvořme prostředí, kde vůbec budeme schopni posoudit, zda ta investice smysl dává. Současný projekt, kdy se na jeden projekt, pro jednoho investora a patrně i jednoho dodavatele dělá nový zákon, navíc bez jakékoliv analýzy dopadů regulace, to je spolehlivá cesta, jak jádro v Česku zabít. A to by byla škoda.

Pokud by došlo k rozhodnutí nový blok Dukovan nestavět, jaké jsou další možnosti pro udržení či zvýšení soběstačnosti ve výrobě elektřiny?

Můžeme snížit naši energetickou náročnost, nejdřív v samotném průmyslu, později v tvorbě celého HDP alespoň na evropský průměr, což by samo o sobě znamenalo velký objem energií. Byť na druhou stranu chápu a podporuji přechod z některých energií na elektřinu, a to nejen v mobilitě. Za druhé využijme naši geografickou polohu, máme ty nejlepší podmínky pro to, stát se elektrickou baterií a plynovým zásobníkem Evropy. To nás učiní nepostradatelnými a vydefinuje naši novou energetickou bezpečnost. Namísto fixní představy soběstačnosti, kterou si nejen v energetice přenášíme ještě z doby Břetislava I., kdy jsme hájili naše území v hraničních hvozdech.

Do třetice u nás ještě v podstatě neproběhla decentralizace energetiky. Na každé střeše může být fotovoltaická elektrárna, někde mohou být přímo v místě spotřeby i jiné obnovitelné zdroje, a jinde to mohou být kogenerační jednotky na zemní plyn. Toho máme a budeme mít dostatek, takže to je náš velmi škálovatelný nástroj a rezerva pro případ, že bychom odchod od uhlí nezvládli s pomocí jádra, energetických úspor, tranzitu a akumulace energií a decentralizované výroby elektřiny. Pokud dokážeme vytvořit tržní prostředí, tak každá poptávka po elektřině bude uspokojena, a nebudeme muset spoléhat na moudrost vládců a jejich rádců.

V Kanadě testují malé jaderné elektrárny, které jsou z nákladového hlediska dle současných měření efektivnější. Sedí něco takového do konceptu decentralizace energetiky? Jaké příklady úspěchu decentralizace energetiky ze zahraničí Vás napadají?

Ano, pokud by se povedlo malé jaderné elektrárny (SMR) dostat na trh, budoucí energetický mix společně s OZE by byl zajištěn. Rád budu první investor do SMR v Česku. Dokonalý recept na decentralizaci energetiky je těžké najít, ale v minulých dnech jsme mohli vidět zranitelnost centralizované energetiky – v Texasu, kde došlo k blackoutu.

Vedle tuhé zimy došlo k blackoutu v Texasu podle všeho vlivem izolovanosti jejich sítě od ostatních států USA. Chybějící elektřinu tak nebylo možné odebrat od sousedů. Narážíte na zranitelnost centralizované energetiky. Jakým způsobem by odolnost systému v tomto či v dalších případech pomohla zvýšit jeho decentralizace? Nevyhnul by se naopak Texas blackoutu, kdyby se zapojil do větší a více centralizované sítě jako většina států v USA?

To by samozřejmě Texasu pomohlo, to je druhý pilíř energetické bezpečnosti, i z pohledu Česka. První vidím v decentralizaci a samovýrobě přímo v místech spotřeby energií. Druhý pilíř pak v propojení sítí, máte pravdu, že to v případě Texasu mohlo hrát i větší roli. Ale propojení sítí do větších celků, to ještě není nutně centralizace, naopak komplexnější sítě umožní zapojení více výrobců.

Jak by takováto decentralizace probíhala v ČR? Je vůbec vhodná, případně na jakých místech?

Nikdo by to neměl řídit, koordinovat a všestranně dotovat. Například energetické komunity přece nemohou vznikat na základě dotačních stimulů a seshora řízenou politikou, taková komunita je contraditio in adjecto. Pokud je decentralizace vhodná, tak se v tržním prostředí prosadí, pokud ho ovšem vytvoříme. Pak je to Hayekovo využití rozptýlené informace ve společnosti, nevíme to dokonale dopředu, nevíme to z centra, kde budou vhodná místa.

F.A. Hayek a řada dalších významných myslitelů ukazují, proč centrálně plánovaná ekonomika nemůže dosahovat efektivity volného trhu. Platí toto i v energetice? Problém nedostatku informací v centru zůstává, ale může být díky moderním technologiím, dostupnosti dat a predikcí významně omezen. Jak se tento problém (ne)daří v praxi řešit?

Nevidím důvod, proč by energetika neměla být apriori vnímána optikou standardní ekonomické teorie. Přesto jsme toho každý den svědky. I pravicové politické strany – a to nejen v Česku – podporují státem dotovanou centrální výrobu elektřiny např. v nových jaderných blocích. Moderní technologie dle mého názoru slouží jednotlivcům a zákazníkům nejlépe tehdy, pokud je nepřevezme centrální úřad, nemluvě o neschopnosti úřadu dobrou technologii vytvořit.

Zmínil jste, že cesta k decentralizaci musí přirozeně vést odspoda a k tomu je nutný fungující trh. Jaký je stav tržního prostředí v oblasti energetiky v České republice? Kde se nachází jeho největší deficit? Jaké kroky byste navrhoval pro zlepšení?

To je velmi široká otázka. Zkusím pojmenovat stručně dva hlavní recepty. Musíme změnit představu, že kapitalismus a startupy jsou fajn, ale jen v některých sektorech, že do energetiky se to nehodí, tam potřebujeme jednu elektrárnu za plotem, jednoho dodavatele a jednu ústřední komisi, která naplánuje odchod od uhlí, nové jádro a tak dále. Za druhé, musí být odpolitizován ČEZ. Uvidíme, zda je to vůbec možné bez jeho privatizace či aspoň rozdělení.

Vzhledem k tomu, že velká část energetiky u nás i ve světě je silně centralizována, může být pro čtenáře náročné si posun k decentralizaci energetiky se všemi výhodami a nevýhodami představit. Jaké nejzásadnější výhody decentralizované energetiky spatřujete? Napadá Vás nějaký příklad třeba ze zahraničí?

Hlavní výhoda decentralizace je vždy, že nejste závislí na velkém bratrovi a jeho dobrodiní, třeba v tom, jaké zákony pro vás připraví. Ideálních příkladů mnoho neexistuje, energetika je všude na světě živnou půdou pro korporativismus. Můžeme ale zůstat v Česku a podívat se do historie. Před sto lety elektrifikace probíhala do značné míry odspodu, vznikala družstva bez jakékoliv komunistické konotace a tato družstva budovala vodní či jiné elektrárny pro svoje členy.

Co se týče dopadu koronavirové krize na českou ekonomiku, podle Vaší společnosti Amper Meteo spotřeba elektřiny v druhé polovině loňského roku naznačuje, že by nás neměl postihnout tak velký propad, jak signalizuje meziroční porovnání HDP. Říkáte tím, že bychom se měli vyhnout recesi. Část vyšší spotřeby elektřiny je ale dána chladnějším počasím. Můžete přiblížit, jakým způsobem se dá právě z těchto dat vyčíst hospodářská prosperita, respektive příchod recese?

Ta čísla sledujeme na týdenní bázi, stejně jako ČNB, podobnou metodikou. Jsou to takové zprávy z prvních linií. V jejich interpretaci bych byl opatrný, zvláště když jsou údaje volatilní, a navíc se v posledních týdnech s ČNB více rozcházíme – my jsme více pesimističtí a to nejspíš proto, že velmi důsledně od meteorologických vlivů spotřebu elektřiny očišťujeme. Zatímco v listopadu či prosinci spotřeba elektřiny meziročně víceméně stagnovala, HDP meziročně zřejmě byl v záporných číslech. Tedy je možné, že při poklesu ekonomické aktivity klesá efektivita ve využití elektřiny. Deseti dělníkům svítíte stejně, jako kdyby jich v té samé hale pracovalo patnáct. Recesi ekonomika zatím určitě odolává, ale pokud by se mírný mezikvartální růst z posledního čtvrtletí nedejbože při zpřesňování obrátil v pokles, tak bychom v recesi na konci prvního čtvrtletí již být mohli. To říkám pod dojmem našeho odhadu meziročního poklesu spotřeby elektřiny za minulý týden o čtyři procenta.

Jan Palaščák vystudoval ekonomii, filozofii a politologii na Masarykově univerzitě v Brně, nyní je studentem PhD. v oboru Řízení a ekonomika podniku na TU v Liberci. První zkušenosti s energetikou získal v oblasti obnovitelných zdrojů a v roce 2011 založil obchodníka s elektřinou a plynem Amper Market, který se postupně zařadil až na 5. příčku mezi dodavateli elektřiny českým zákazníkům. Jako první v Česku také přišel s konceptem komerční virtuální elektrárny. V roce 2018 prodal Amper Market a.s. s obratem cca 4 mld. Kč a nyní pokračuje v podnikání v decentralizované energetice pod hlavičkou společnosti Amper. Mezi jí poskytované služby patří například energetické úspory či profesionální meteorologie, reprezentované firmami Amper Savings a Amper Meteo. Jan Palaščák je navíc duchovním otcem unikátní virtuální měny CO2IN založené na obchodu s emisními povolenkami EU.

Ve stínu pandemie tlačí vláda záměry, které by jinak vyžadovaly obsáhlou veřejnou diskusi. Pro budoucnost země možná nejdůležitějším je výstavba nového bloku jaderné elektrárny Dukovany. Nehledě na geopolitické implikace projektu je navrhovaný způsob jeho realizace vysoce problematický z ekonomického hlediska.

Veřejný prostor opanovala otázka rizikovosti dodavatelů z Číny a Ruska, téměř se však nemluví o tom, zda-li je taková investice potřebná a efektivní. Dává tedy smysl v roce 2021 rozhodovat o projektu, který začne přinášet plody v roce 2036 či spíše v roce 2040? Mezitím, co budeme utrácet stovky miliard korun převážně veřejných peněz, se dost pravděpodobně významně promění evropská přenosová soustava. Zvlášť v Německu a Rakousku bude pokračovat decentralizace výroby, a je dost možné, že zdroj velký jako Dukovany se do sítí budoucnosti nebude hodit.

V současné době navíc spotřeba elektřiny v Evropě již tři roky mírně klesá, v průmyslu rychleji a delší dobu, což ohrožuje rentabilitu záměru. A přestože je ČEZ investor státního zájmu, není vlastněný jen státem. Ostatní akcionáři tedy musí být kompenzování za případnou nenávratnost tohoto projektu, který si téměř výlučně nepřejí. Prozatím se stát rozhodl poskytnout půjčku na 70% nákladů. Takové schéma ale nepokrývá pravděpodobný scénář, kdy náklady významně převýší rozpočet, a tyto vícenáklady půjdou ze 100% na vrub všech akcionářů, i těch minoritních.

Hodně peněz, kolik muziky

Nový blok má stát něco mezi 250 a 350 miliardami korun. Při porovnání s tržní kapitalizací společnosti ČEZ, která k 18. lednu činila 292 miliard korun, každému ekonomovi naskočí otázka, jak možné pořídit 1 nový blok za cenu 6 starých, dlouhé řady uhelných elektráren, rozvodných společností v Česku a Bulharsku, Severočeských dolů a dalších částí skupiny ČEZ. Navíc je třeba si uvědomit, že ve vyspělém světě se poslední dvě dekády staví jaderné elektrárny čím dál pomaleji a s čím dál vyššími náklady. Není důvod si myslet, že ČR či ČEZ budou stavět lépe či rychleji než zbytek vyspělého světa, viz přiložený graf.

A když už nový blok postavíme, jsme si jisti, že nadprodukci elektřiny vyřešíme jejím prodejem do zahraničí? Rakouská veřejnost dlouhodobě jádro odmítá, viz referendum v roce 1978 a zákon z roku 1998, a také Německo se čím dál více staví proti jádru. Což může komplikovat už jen první krok na cestě k novému bloku Dukovan, totiž řízení o veřejné podpoře na půdě Evropské komise. Spíše bude trvat více než tři roky, což protáhne realizaci záměru a dále zvýší celkové náklady. Jádro sice patří mezi nízkoemisní zdroje a může proto těžit z růstu ceny emisních povolenek respektive uhlíkové daně. Provoz jaderných zdrojů se však začne blížit konkurenceschopnosti na trhu až při ceně povolenky výrazněji nad 60 EUR/MWh, tedy zhruba dvou a půl násobku současné hodnoty.

Jádro, ale lépe

Jaké jsou však alternativy výstavby nového bloku Dukovan za předpokladu, že chceme držet či zvyšovat onu tak vzývanou soběstačnost ve výrobě elektřiny? Předně, a to v každém případě, je třeba dále podporovat úspory energií v průmyslu, službách i domácností, a využít k tomu program obnovy EU. Je nutné a z mnoha žádoucí, nadále podporovat a urychlovat trend decentralizace výroby a distribuce elektrické i jiných energií. A nabízí se zvýšit podíl plynových elektráren na energetickém mixu za podpory propojování plynovodů a plynových zásobníků napříč kontinentem. Geopolitická rizika vyváží okolnost, že lze očekávat další navyšování exportů z Kataru, USA a částečně i Británie a Dánska.

Zcela opomíjenou možností je přitom prodlužování životnosti čtyř bloků Dukovan na 60 či až 70 let, jako se právě připravuje ve finské elektrárně Loviisa. Ta je jen o zhruba deset let starší než Dukovany a využívá zcela stejný typ reaktoru VVER 440/213. Vláda by tedy měla nejdříve otevřít otázku, jak podobným způsobem prodloužit životnost Dukovan, tedy do let 2045 až 2055. V dnešních cenách by to stálo kolem 15 miliard korun za všechny 4 bloky, a navíc by tento krok odložil náklady na likvidaci těchto bloků, o čemž se také nevede diskuse. I prodloužení životnosti zřejmě vyžaduje notifikaci v EK, což by mohlo posloužit jako výrazně méně riskantní test toho, jak v rámci Evropské unie prosazovat české jaderné a obecně energetické zájmy.

Radim Dohnal, Jan Palaščák

Dalším komentátorem, který nabízí pohled na současnou jadernou anabázi v Česku je Jan Palaščák, zakladatel energetické skupiny Amper.

Pomiňme na chvíli, jak málo prostoru ve veřejné diskusi energetika v Česku obecně dostává a jak relativně málo prostoru je věnováno projektu nové jaderné elektrárny v Dukovanech a zkusme pominout i to, že celá diskuse o tzv. dostavbě začíná fatalisticky v bodě, stavět musíme, včera bylo pozdě, jde jen o to, zda budeme stavět se Západem či s Východem. Přenechme to (tzv. „framing“, tj. rámování tématu či určování diskursu) pro tuto chvíli budoucím přednáškám a učebnicím marketingu a mediální komunikace jako mistrovské dílo jedné generace a jedné zájmové skupiny. Stejně tak nechme pro tuto chvíli stranou argumenty o zoufale špatně připraveném rámci veřejné podpory pro tento projekt a jeho technické alternativy.

Jeden aspekt projektu Dukovan zůstává zatím přehlížen a mezitím se na scéně objevují další energetická témata: uhelná komise či modernizační fond. Lex Dukovany, jinak též zákon o přechodu k bezemisní energetice, by se mohl jmenovat rovněž zákon o přechodu ke státní energetice, potažmo státní ekonomice. Pro jeden konkrétní projekt a jednu konkrétní firmu se zde připravil nejen úvěr, smlouvy a celkové aranžmá ale rovnou celý zákon. Z běžné míry korporativismu pro náš region a dobu se dostáváme rovnou k přiznanému státnímu kapitalismu: energie zajistí polostátní firma a to formou nového zákona, vše ostatní je na druhé koleji.

Protože přechod od kritizovaného nedostatečného tržního prostředí, resp. silné regulace (ne vždy dobře zvládnuté), subvencí (včetně legendárního solárního průšvihu v roce 2010) a různých jiných intervencí do energetiky k ryzímu státnímu kapitalismu nebudí pozornost, nezaznívá nijak hlasitě ani otázka, zda odchod od uhlí má být stanoven také státní autoritou jako konkrétní datum, od kterého se budou odvíjet nároky všech hráčů na trhu. Místo abychom se ptali po nástrojích, tak řešíme, zda ex offo bude stanoven rok 2038 nebo 2033. Valná část expertů se shodne, že o konci uhlí v energetice dříve rozhodne cena emisních povolenek, ale přesto se v práci uhelné komise pokračuje s jediným cílem: stanovit datum. Datum, které využijí vlastníci uhelných dolů k nárokům na kompenzace. Datum, které jaderná lobby využije k tlaku na protlačení Lex Dukovany a vyhlášení jaderného tendru, protože přece když si stanovíme, že k určitému datu budeme bez uhlí, musíme si stanovit i náhradu zcela konkrétním projektem. Namísto budování rámce, ve kterém by spolu mohly soutěžit firmy a technologie o nejlepší řešení k přechodu na nízkoemisní energetiku, si bez veřejné diskuse a automaticky volíme státní kapitalismus. Ušetřený čas na diskusi o energetice věnujeme rozhořčení se nad rozrůstáním korporativistického státu v potravinářství či nad likvidací malých a středních podnikatelů ve službách. Mezitím tlumíme iniciativu firem, municipalit, vědců i komunit v oblasti energetických úspor, obnovitelných zdrojů či malých jaderných reaktorů.

Autor: Jan Palaščák, zakladatel a generální ředitel skupiny Amper.

Herci ze seriálu Modrý kód, ve spolupráci s partnerem projektu, společností Amper Holding, se rozhodli pomoci tam, kde je to potřeba, a to v Domově seniorů v pražských Malešicích, kde vlastnoručně předali 300 respirátorů. Více se můžete dočíst zde nebo zde.

Respirátory a roušky distribuují zdarma také firmy působící v energetice. Pražským pečovatelským domům poskytla ochranné pomůcky Pražská plynárenská. K soukromým společnostem, které pomáhají zastavit šíření epidemie nového koronaviru, se připojil i Amper Holding. Právě s touto společností také spolupracovala Solární asociace na dovozu potřebných respirátorů.

„V zahraničí jsme zajistili respirátory a roušky. Darovali jsme je z velké části našim klientům, například nemocnicím v Břeclavi a Hustopečích ale i dalším zdravotnickým zařízením K úspěšnému zvládnutí epidemie se zároveň snažíme přispět hlavně tím, že maximálně digitalizujeme chod všech zařízení i technické podpory a zaměstnance vysíláme do terénu jen v nezbytných případech – díky funkčnímu energetickému managementu je to možné.,“ uvádí Jan Palaščák, generální ředitel skupiny Amper Holding. Další zásilky zdravotnického materiálu směřovaly mj. do Nemocnice v Novém Městě na Moravě, měst Chrudimi, Chocně, Moravské Třebové, neziskovkám poskytujícím sociální služby v Táboře a pro Masarykovu univerzitu.

Více o firmách, které pomáhají v boji s koronavirem, si můžete přečíst zde.

Jan Palaščák je úspěšným podnikatelem v energetice. Vybudoval skupinu Amper Holding, která se dnes zabývá úsporami energie, přesnými předpověďmi počasí pro energetiku nebo investicemi do decentralizovaných zdrojů elektřiny a tepla. V rozhovoru napoví, jak se jeho firmy připravují na změny v energetice, které přináší postupný útlum spalování uhlí.

Celý rozhovor o budoucnosti energetiky, energetických službách a strategii našich společností si můžete přečíst zde.

O EPC projektu společnosti Amper Savings v Nemocnici Břeclav. Celý článek najdete zde.

Respekt píše o současném vývoji cen elektřiny. Celý článek najdete zde.

Dokumenty ke stažení:
Celý článek pdf

Odebírá od nich elektřinu Správa Pražského hradu, Úřad vlády i řada radnic a magistrátů. Celkem už má 42 tisíc odběratelů a stoupá v první desítce největších dodavatelů elektrické energie v Česku. Řeč je o společnosti Amper Market, kterou před sedmi lety založil Jan Palaščák.

Během těchto sedmi let firma postupně rostla, a letos v červenci dokonce vyhrála soutěž na dodávku elektřiny pro největšího spotřebitele elektřiny u nás – Správu železniční dopravní cesty. Jenže o pár dní později Palaščák oznámil, že firmu prodává jedné ze společností kontrolovaných miliardářem Jiřím Písaříkem.

Současně však Palaščák konkurentům vzkazuje: ještě o mně uslyšíte. V energetice chce podnikat dál. Zmenšený Amper Holding se v příštích letech zaměří na energetické služby a úspory. „Na rozdíl od jiných energetických skupin se zbavíme dilematu, jestli máme klientovi prodat více energií, nebo mu pomoci spotřebu snižovat,“ říká v rozhovoru pro týdeník Euro Jan Palaščák.

Zprávu o prodeji společnosti Amper Market snad nikdo nečekal. Dlouhých sedm let budujete firmu, která je skoro jako vaše dítě, a najednou ji prodáte. Co vás k tomuto rozhodnutí vedlo?

Úspěšné transakce bývají úspěšné i proto, že jsou nečekané. Český trh s elektřinou a plynem je až příliš konkurenční, a tak přichází čas konsolidace. Očekávám, že na trhu se nakonec udrží jen pět nebo šest silných hráčů. Hledali jsme s kolegy způsob, jak se stát jedním z těchto šesti hráčů nebo součástí jednoho z nich. Proto jsme zvolili variantu, kdy se Amper Market stane součástí skupiny Bohemia Energy. Vznikne tak dle mého odhadu třetí největší dodavatel na trhu s elektřinou, který bude mít vyšší tržní podíl než Pražská energetika. Před ním už bude jen ČEZ a E.ON.

V posledních deseti letech jsme často slýchali pochvaly, že trh s energiemi v Česku funguje skvěle i ve srovnání se státy západní Evropy. Proč to právě teď alternativní dodavatelé vzdávají? Směřujeme k omezené konkurenci, jakou známe třeba z oboru mobilních telekomunikací?

Tento proces již nějakou dobu trvá. Sami jsme o vytvoření aliance či fúzi uvažovali již několik let. Nereagovali jsme na bezprostřední dění na trhu, ale na to, kde bude trh za další dva nebo tři roky. Nyní se chci zaměřit na to, co má největší perspektivu – na energetické služby a úspory. Na rozdíl od situace před sedmi lety si už nemyslím, že být licencovaným dodavatelem energií je nejlepší možnost, jak se prosadit a změnit poměry v energetice.

Celý rozhovor najdete zde.

Dodavatel elektřiny a plynu Bohemia Energy se rozrůstá. Prostřednictvím své společnosti Europe Easy Energy koupil alternativního dodavatele energií Amper Market. Výši transakce společnosti nezveřejnily. „Prodej je reakcí na dění na trhu, který se postupně konsoliduje a koncentruje,“ uvedl předseda představenstva mateřského Amper Holdingu Jan Palaščák. Analytik České spořitelny Václav Bártek ale připomíná, že narušení stávajícího rozložení sil na trhu je pro nové hráče obtížné.

Celý článek najdete zde.